Mor drůbeže, jakožto onemocnění ptáků se poprvé objevil v Itálii v roce 1878. Znovu udeřil opět v Evropě třicátých let, aby se posléze objevil až v osmdesátých letech v Irsku a USA. Každé jeho propuknutí sebou neslo vybíjení miliónu kusů chovného ptactva. Předem se nedá říci, jaké bude konkrétní druh viru vyvolávat příznaky. Některé jsou velice mírné a projeví se jen poklesem snášky. O něco virulentnější formy způsobují u ptactva načepýřené peří, průjem a kašel. Agresivní formy napadají většinu vnitřních orgánů a nejpozději do dvou dnů způsobují smrt. Jednotlivé druhy viru ptačí chřipky mají různý vliv na jednotlivé druhy ptactva. Zatímco u jednoho se chovají velmi agresivně, u jiného jsou příznaky minimální. To napomáhá šíření volně žijícími ptáky na drůbež, která je na něj mnohem náchylnější. K přenosu infekce dochází přímým stykem s kontaminovaným opeřencem.
Když se v roce 2003 tento virus objevil ve větší míře u lidí, vznikla panika z možného nástupu pandemie. Jelikož se jedná o nejnebezpečnější druh chřipky, který byl zaznamenán, je pravděpodobné, že by si vybral podobně jako Španělská chřipka několik miliónů obětí. Naštěstí H5N1 neprodělal mutace, které by mu umožnili přenos z člověka na člověka a tak je nadále nutné přijít do styku se slinami nebo trusem infikovaného zvířete. Nakazit se je možné i z nedostatečně tepelně upraveného masa či vajec. K jeho většímu rozšíření došlo právě v Asii, neboť se zde nachází velké množství chovatelů, kteří nechávají drůbež volně pobíhat a jejich trus využívají jako hnojivo. Přenos na člověka i tak není nikterak snadný a po vystavení viru dochází k propuknutí chřipky jen u někoho.
Tak jako běžná sezónní chřipka se projevuje zvýšenou teplotou, kašlem, bolestí v krku a svalech. Výjimku tvoří dechové potíže, kdy se nemocnému nedostává dostatek kyslíku a je ohrožen na životě. Velmi často se dostavuje chřipkový zápal plic a ušetřeny nejsou ani další orgány. Stejně jako u ptáků, způsobuje i u lidí vysokou míru úmrtnosti a jako jediná účinná obrana se ukázalo použití inhibitorů neuramidázy. Tamiflu či oseltamivir lze nasadit i preventivně u lidí, u nichž se předpokládá, že by mohli s H5N1 přijít do styku. V takovém případě je nutné užívat dostatečně vysokou dávku, jinak se míjí účinkem a propuknutí nemoci nemusí zabránit. Ale i když při jejich užívání k nákaze dojde, má mnohem mírnější následky. Proti ostatním antivirotikům je ptačí chřipka díky své genetické skladbě imunní.